Vstup a buď vítán..., zcela neznáme prostředí ?
Před výtvarným vzděláním
S kresebným a malířským projevem se setkáváme i v současnosti jak u dětí, dospělých, seniorů tak i u mentálně, postižených. Potřebu kreslit a malovat pociťujeme v jakémkoli věku či společenském postavení. Je jedno jestli jsme žlutí nebo modří a že nemáme ruce nebo nohy. Je jedno jestli jsme „amatérští výtvarníci“ nebo profíci. Kreslit a malovat se dá jakoukoli končetinou je jen na nás, jaký si k tomu zvolíme výtvarný prostředek a na co budeme kreslit a malovat.
Naše potřeby...
Potřebu vyjádřit se, již pociťovali jeskynní lidé a zvolili si k tomu ten nejkrásnější prostředek a to kresbu. V dnešní době tento výtvarný počin je potřeba víc než kdy jindy. Kolem nás „zuří válka“ technologií (které jsou však potřeba) a my vyhledáváme spolky, kde se můžeme svobodně výtvarně vyjádřit. Ať jsou to kurzy keramické, kurzy kresby, kurzy malby a nebo Arte terapie, atd.
Utíkáme z přeplněných ulic, opuštěných bytů a domů, utíkáme od stále něco chtějících dětí a drzých adolescentů do výtvarných ateliérů.
Vstup do ateliéru
Při prvním kroku do ateliéru se rozhlídneme a všimneme si kolegů, výtvarníků, přátel stojících soustředěně u malířských stojanů. Někteří sedí u stolku, popíjejí kávu a čaj a s neskutečnou lehkostí krouží přírodním uhlem po papíře a ještě se u toho usmívají.
Šílíme?
Při druhém kroku, začínáte mít pocit, že něco není v pořádku, že vám cosi vadí. Pak se rozhlédnete pozorněji a najednou vidíte značné rozdíly.
Svoje oči upřete na podivně tančící kolegy které snad popadl amok. Těkají očima sem a tam, v prstech drtí umělí uhel, který jim každou chvíli vypadne z třesoucích se rukou pod malířský stojan nebo pod stolek. V rohu kdosi využije tohoto okamžiku k násilnému rozevíraní svých dlaní, které se v bolestivých křečích stále uzavírají. U okna se snaží váš budoucí kolega vlézt pod stůl, honí přírodní uhel po linoleu a ve výsledku jej rozdrtí. Nedaleko umyvadla se výtvarník snaží ukočírovat hypermetrické pohyby svých končetin. Kolega výtvarník se snaží stojan zachytit ještě ve vzduchu a omlouvající se umělec svoje hyper tělesné projevy na chvilku zklidní a tím ustává i občasné kvílení podlahy.
Do toho!
Při třetím kroku vašeho vstupu do výtvarného ateliéru vás cosi pořád táhne kupředu, už neváháte a vydáváte se vstříc dobrodružství. "Ono to ňák dopadne..."
Po kurzu...
Za pár měsíců se loučí před ateliérem zklidnění výtvarníci, usměvaví, zcela ovládající svoje těla. Někteří jdou na skleničku, kdosi spěchá na vlak a zbytek se rozchází s vědomím, že můžou zcela v klidu přijít domů, sednout si se ke kulatému stolu ať s rodinou nebo sami s pocitem, že pomohli nejen sobě ale i okolí.
Kresba, malba, keramika, nebo vyšívání nás dělá lepšími, klidnějšími, soustředěnějšími. Je to naše Arte terapie a bude jí potřeba víc, než kdy jindy.
Hodně štěstí, klidu a pohody všem, nejen v jednom roce :)
Co vám proběhlo hlavou než jste udělali třetí krok?
