Těším se na vás v ateliéru Řipská 25, Praha 3 u Jiřího z Poděbrad a v ateliéru v Horních Štěpanicích :)
Děti a umění
21.2.2018
2 minuty čtení
O výchově dětí k umění
Hlídám kamarádce děti: Tomáše (9 let) a Ondru (5 let). Kluci si přišli pro jogurt. Ondra ho vysál a Tomášek jogurt pojídal pomalu s úsměvem na rtech. Využila jsem příležitosti a položila Tomáškovi tři dotazy. Jen tak, ze zvědavosti. A kluk to má v hlavě pěkně srovnané. Klobouk dolů.
Já: “Tomášku, jestlipak víš, co je to výtvarná výchova?”
Tom: “Vím, tam jsme lepili Santu Clause a přáníčka.”
Já: “Tome, a co je to výtvarné umění?”
Tom: “To jsou obrazy, třeba historické.”
Já: “Tomášku a co je to umění?”
Tom: “Namalovaný obraz. Třeba takový, který namaloval Justin Bieber…” :D :D
Umělecká výchova! Co chaosu, co úvah a protikladů se nakupilo kolem tohoto hesla! Co nadějí ve výchově, aby opět ustoupily negaci a pesimismu! Někdo ji na školách vítá, jiný zavrhuje. Myslím si, že nikdy nedostanu od nikoho objektivní odpověď na dotaz, zda výtvarka patří na základku, či ne. Většinou se každému z nás vrátí vzpomínky z dětství.
Já osobně výtvarnou výchovu na základní škole nesnášela. A ano, mohla za to jedna soudružka. Mrkla na mne svým ledovým pohledem a řekla:”Ty musíš umět malovat, máš babičku malířku.” A bylo vymalováno. Ano, malovala jsem..., ale tak nějak jinak… A z toho plynuly trojky z kreslení. Ani bych nelhala, kdybych použila slovo “šikana”. Výtvarnou výchovu jsem na druhém stupni základní školy “nenáviděla”. Na prvním stupni to bylo o kousek lepší. Tam mi soudružka učitelka napsala poznámku: ”Lenka je asi nemocná, neustále si kreslí, nebo hraje.” Ta ve mě alespoň viděla skrytý potenciál :D
A přesto mám za sebou 9 let (nepropadla jsem :)) Lidové školy umění Antonína Dvořáka v Karlových Varech. A v Českém Krumlově jsem vystudovala malbu a kresbu na Střední umělecko-průmyslové škole sv. Anežky.
TIP:
Nelamme hůl nad dětmi. Nikdy nevíme, co z nich nakonec bude, i když jim třeba zrovna nejde malování a kreslení.
Je vůbec možná umělecká výchova?
Věřím, že většinu z nás ani nenapadne, že umělecká výchova u dětí je k ničemu. Známe to. Udusíme-li naši kulturu, “zabijeme” Národ. Vás pochybující posílám k dětem. Jděte k nim bez vedlejších záměrů, pouze s čistým úmyslem naučit je třeba vystřihovat, tvořit koláž, omalovávat. Probuďte v nich zájem o tvorbu, zájem o krásno a ony samy se začnou měnit, tvarovat, umělecky vyjadřovat a posouvat. Děti nám dokáží vyrazit dech.
Vychovávejme je, aby jejich oko dovedlo hledat krásu v tom, co je obklopuje. A také zjemníme jejich cítění a prohloubíme duševní život!
Dítě versus Umělec
Je to práce radostná, protože hladový dětský zájem je nám vzpruhou. Jejich energie, bezprostřednost a fantazie je bezedná. To jsou totiž ctnosti opravdového umělce. Umělec se snaží po celý svůj život zůstat hravým “dítětem.” A právem se u velkých umělců hravost a dětské srdce vyzdvihuje. Třeba Josef Mánes nebo Mikoláš Aleš. S jakou láskou malovali dětské postavy a témata. Tu malý koledníček s ranečkem, tam zase baculatí andílkové v roztomilých pózách zosobnění radosti a lidské lásky. Naopak je nemyslitelné např. zobrazení Kaina dětskou postavou.
Zkuste, co radostné práce, zdravého nazírání a horlivosti přináší již jen jedna složka umělecké výchovy, kreslení. A co pak malování, modelování, sochání nebo jiné. A nemusí jít nutně o klasické výtvarné techniky.
Dítě je ztělesněná tvůrčí energie
Stále něco dělá, hledá, vyzvídá, obdivuje. Zkrátka, jak se lidově říká, nedá chvilku pokoje. Dítě je přímo nadšeno, když se mu podaří zachytit svými tahy to, co se mu líbí, co je zajímá. Pak je třeba tuto tvůrčí energii pomalu a jistě kultivovat:
- prohlubovat vrozené základy dětí pro kreslení a malování
- zbystřovat chápání
- technickou pohotovost
- a řemeslnou zručnost
a to vše přivést co možná k největší dokonalosti.
Dítě je samo sobě “psychologem”
Ještě větší než z kreslení mají děti radost z barev. Nejraději malují červenou barvou a je to zcela přirozené. Zdravému děcku je tato barva skvělým tlumočníkem všeho jeho bytí. Je fakt, že dětská tvář je také červená, zrovna jako malina.
Okénko u chaloupky, které by snad zkušený malíř namaloval modře, namaluje dítě červeně. A vskutku to teplo a lásku v takové milé chaloupce nelze jinak namalovat než barvou červenou, která se na nás z okénka tak mile usmívá. Hodně malé děti neznají závist, zlost, mstu, život je pro ně růží bez trní. Proto také jejich malba je tak milá a teplá. Jejich láskou jsou barvy a každé z nich má některou ve zvláštní oblibě stejně, jako dospělí. Proto také při malování přímo barvami hýří a nejraději by všechno pomalovaly.
Děti a kresba?
Zato kreslení činí menším dětem jisté potíže. Proto se na ně nesmíme vrhnout s duchamornými výklady, které by je spíše odradily a znechutily jim kreslení na dlouhá léta, stejně jako mě. Jejich výchova k umění má být spíše zábavou a musí se v ní nacházet také trochu volnosti, aby mohly svoje touhy alespoň částečně uspokojit.
Umělecká výchova se nesmí, u malých ani větších dětí, zvrhnout v drezůru. Ale přesto, musíme praxi prokládat teorií, jít do hloubky a neklouzat na povrchu. Od první chvíle děti navykáme pořádku, důslednosti a hospodárné energii, neboť ona je pomyslnou červenou nití veškeré budoucí tvorby.
A co děti nezapomenout naučit?
Učme a upozorňujme je, že nástroje mají být po práci v pořádku, řádně očištěné, aby byly přichystané k práci. Být vždy připraven je krédo života a u umění to platí tím spíše. A děti sami, řekla bych, časem uvidí, že dokonalými, pečlivě nachystanými nástroji se docílí jistého a lepšího výkonu.
Jeli papír špatně napnutý, štětce špinavé, neořezané tužky, nelze mluvit o dobré práci. Také neuděláte chybu, když o dětskou tvorbu projevíte trochu zájmu a dáte se s nimi do hovoru (viz můj rozhovor s Tomáškem). Budete překvapeni bohatstvím fantazie a odvahou myšlenek. Ovšem jejich radost dostupuje vrcholu, když se sami připojíte a tvoříte spolu. Pokuste se o to! Někdy povzbuzující slovo, otázka, někdy stačí několik črt a děti budou v sedmém nebi. Později se budou každému chlubit a vyprávět: “to jsme kreslili my”.
A co teprve s dětmi udělá výstava děl… :)
Na závěr malé shrnutí
- Justin Bieber maluje obrazy
- To, že děti nosí z výtvarky trojky, nic neznamená
- Mezi dítětem a umělcem zas takový rozdíl není
- Děti milují barvy
- Drezůra je naprosto zbytečná
- Naučme děti po sobě uklízet nástroje
- Děti nás vždycky překvapí
PS. V našem ateliéru také učíme děti malovat a kreslit. A bereme to tak trochu víc od podlahy. Proto učíme i potomky umělců.
Majitelka Babylonie
Do ateliéru jsem se dostala tak, že jsem ho založila. Vystudova jsem SUPŠ sv. Anežky v Českém Krumlově. Začala jsem oboremrestaurátorství deskových maleb, ale ve třeťím ročníku nám obor ministerstvo zrušilo a byla z toho najednou užitá malba.
Čas na vlastní tvorbu si "kradu" o víkendech....Více o lektorovi
Komentáře (2)
Napište komentář