Děti a umění

O výchově dětí k umění

Hlídám kamarádce děti: Tomáše (9 let) a Ondru (5 let). Kluci si přišli pro jogurt. Ondra ho vysál a Tomášek jogurt pojídal pomalu s úsměvem na rtech. Využila jsem příležitosti a položila Tomáškovi tři dotazy. Jen tak, ze zvědavosti. A kluk to má v hlavě pěkně srovnané. Klobouk dolů.

Já: “Tomášku, jestlipak víš, co je to výtvarná výchova?”
Tom: “Vím, tam jsme lepili Santu Clause a přáníčka.”
Já: “Tome, a co je to výtvarné umění?”
Tom: “To jsou obrazy, třeba historické.”
Já: “Tomášku a co je to umění?”
Tom: “Namalovaný obraz. Třeba takový, který namaloval Justin Bieber…” :D :D

Umělecká výchova! Co chaosu, co úvah a protikladů se nakupilo kolem tohoto hesla! Co nadějí ve výchově, aby opět ustoupily negaci a pesimismu! Někdo ji na školách vítá, jiný zavrhuje. Myslím si, že nikdy nedostanu od nikoho objektivní odpověď na dotaz, zda výtvarka patří na základku, či ne. Většinou se každému z nás vrátí vzpomínky z dětství.

Já osobně výtvarnou výchovu na základní škole nesnášela. A ano, mohla za to jedna soudružka. Mrkla na mne svým ledovým pohledem a řekla:”Ty musíš umět malovat, máš babičku malířku.” A bylo vymalováno. Ano, malovala jsem..., ale tak nějak jinak… A z toho plynuly trojky z kreslení. Ani bych nelhala, kdybych použila slovo “šikana”. Výtvarnou výchovu jsem na druhém stupni základní školy “nenáviděla”. Na prvním stupni to bylo o kousek lepší. Tam mi soudružka učitelka napsala poznámku: ”Lenka je asi nemocná, neustále si kreslí, nebo hraje.” Ta ve mě alespoň viděla skrytý potenciál :D

A přesto mám za sebou 9 let (nepropadla jsem :)) Lidové školy umění Antonína Dvořáka v Karlových Varech. A v Českém Krumlově jsem vystudovala malbu a kresbu na Střední umělecko-průmyslové škole sv. Anežky.

TIP:

Nelamme hůl nad dětmi. Nikdy nevíme, co z nich nakonec bude, i když jim třeba zrovna nejde malování a kreslení.

Je vůbec možná umělecká výchova?

Věřím, že většinu z nás ani nenapadne, že umělecká výchova u dětí je k ničemu. Známe to. Udusíme-li naši kulturu, “zabijeme” Národ. Vás pochybující posílám k dětem. Jděte k nim bez vedlejších záměrů, pouze s čistým úmyslem naučit je třeba vystřihovat, tvořit koláž, omalovávat. Probuďte v nich zájem o tvorbu, zájem o krásno a ony samy se začnou měnit, tvarovat, umělecky vyjadřovat a posouvat. Děti nám dokáží vyrazit dech.

Vychovávejme je, aby jejich oko dovedlo hledat krásu v tom, co je obklopuje. A také zjemníme jejich cítění a prohloubíme duševní život!

Dítě versus Umělec

Je to práce radostná, protože hladový dětský zájem je nám vzpruhou. Jejich energie, bezprostřednost a fantazie je bezedná. To jsou totiž ctnosti opravdového umělce. Umělec se snaží po celý svůj život zůstat hravým “dítětem.” A právem se u velkých umělců hravost a dětské srdce vyzdvihuje. Třeba Josef Mánes nebo Mikoláš Aleš. S jakou láskou malovali dětské postavy a témata. Tu malý koledníček s ranečkem, tam zase baculatí andílkové v roztomilých pózách zosobnění radosti a lidské lásky. Naopak je nemyslitelné např. zobrazení Kaina dětskou postavou.

Zkuste, co radostné práce, zdravého nazírání a horlivosti přináší již jen jedna složka umělecké výchovy, kreslení. A co pak malování, modelování, sochání nebo jiné. A nemusí jít nutně o klasické výtvarné techniky.