Ak. mal. Miroslav Pesch

Do Ateliéru Babylonie.cz mne přivedla náhoda. Setkal jsem se, myslím že to mohlo být v roce 2012, během tzv. kurzu Letní akademie na AVU v Praze s Lenkou Husárikovou.

Pracuji jako odborný asistent  na AVU v Praze v Grafických dílnách, ve kterých mám na starost jednu z grafických technik: sítotisk a serigrafii. V současné době nevystavuji, dalo by se říci, že se spíše připravuji na autorskou výstavu. Pokud jde o výstavy společné, tak těch se zůčastňuji pravidelně, ale nevedu si o nich žádné statistiky, protože to považuji za zbytečné. Půjde o výstavu mých maleb, možná doplněnou grafikami. Malbu jsem na AVU v Praze vystudoval, grafikou se v současné době živím.

Pokud mám říct něco o sobě, je dosti těžké se hodnotit, v určitém slova smyslu dokonce značně zavádějící. Můj způsob komunikace s lidma, a je jedno jestli se jedná o studenty škol, frekventanty různých kurzů nebo soukromé osoby, je vždy založen na tom, že se snažím říkat věci v co nejširším kontextu. Tento přístup jsem měl vždy, ale ne vždy jsem se setkal, spíše v několika případech, s kladnou odezvou. Bylo to dáno tím, že jsou lidé, kteří se snaží dozvědět co nejvíce informací a skromně se drží v pozadí. Ale jsou i někteří, kteří vlastně nic takového nechtějí a silně demonstrují svůj vlastní názor. Myslím si, zcela neskromně, že za ta léta, co učím, toho vím o malbě jako médiu, a dnes mohu říci i o grafice, docela dost. Prakticky i teoreticky.

Toto je snad i to, co mohu nabídnout. Určitý rozměr či rozsah informací, který je proporcionální v  technologickém a teoretickém měřítku. Určitý rámec a vymezené pole znalostí a dovedností, které je definováno  nejenom disciplinárně výtvarně, ale vytváří i určitý vhled do historie a teorie umění v tom nejširším kontextu. Upřímně řečeno, nic jiného mne taky nezajímá. Samozřejmě čistě odborně vyjma technologie a techniky malby a dnes i grafiky.

Můj současný „citát“ zní: „Nemaluji to, co vidím, ale to, co obraze vím“( Je to vlastně volná parafráze Cezannova výroku).

Možná, že to definuje i mé životní období, které bylo dosti analytické. Pomalu od tohoto výroku upouštím, ale zatím nenahradil novým. V umění se orientuji pochopitelně na témata, která mne nejvíce zajímají. Snad nejméně jsou mi blízká témata politická, i když znám spoustu výtvarných děl orientovaných právě tímto směrem. Nejbližší jsou mi témata osobní. Měl jsem vždy blíže k určitým symbolům než převyprávěným alegoriím. Ale i toto hledisko se časem mění. V umění neexistuje žádný zákon ve smyslu přírodních věd. Jakákoliv kauzalita zde probíhá jinak, obrazně řečeno více psychologicky.